Jsem obětí? 

Uvědomění si, že jste skutečně obětí domácího násilí, pokud se vidíte v minimálně jednom z bodů: 

• Osoba, se kterou sdílíte společnou domácnost, vám neustále vytýká, že něco děláte špatně, ponižuje vás, zesměšňuje, citově manipuluje, přehlíží, kontroluje, uráží, omezuje v rozhodování, nerespektuje vás ve výchově dětí...

• Tento stav trvá dlouho a stupňuje se. Klesá vám sebeúcta a sebevědomí. Máte pocit, že opravdu chybujete Vy.  

• Období výčitek se ve většině případů střídá s obdobím relativního klidu a lásky od partnera - tzv. cukr/bič. Světlými dny si většinou vysvětlujete, že ten druhý "přece není tak špatný", ale špatná jsem já. Tyto fáze se střídají poměrně rychle - ze dne na den.

• Soužití s partnerem ve vás vyvolává strach, úzkost, bezmoc, nejistotu a přestáváte si věřit.

• Partner vám ubližuje fyzicky: fackou, pěstí, škrcením, kopáním, odstrkováním, znásilněním.

​

Jak postupovat? 

​

Co udělat jako první: 

• Svěřte se osobě, které důvěřujete a požádejte ji o pomoc. Případně se svěřte terapeutovi, který vám pomůže s dalšími kroky (kontakty výše) 

• Obraťte se telefonicky na Policii ČR, na krizová centra ve svém kraji (seznam kontaktů najdete výše)

• Nevěřte neustálým slibům nebo období relativního klidu. Násilná osoba se nezmění.

• Neomlouvejte násilné chování např. únavou partnera z přepracování, alkoholem apod.

• Nepřisuzujte vinu sobě za neuposlechnutí příkazu.

• Nepopírejte vážnost incidentů. Násilí se může stupňovat, můžete být ohroženi na životě.

• Nebojte se o své situaci veřejně mluvit. Není to vaše vina ani žádná ostuda, že je na vás pácháno násilí.

• Nezatajujte příznaky zranění. Svá zranění vysvětlujte pravdivě. Zranění si vyfoťte a u lékaře žádejte zadokumentování. 

• V případě psychického násilí si pište deník pro případ až partner bude zpochybňovat co se stalo.

​

Co dál? ​

​

Pokud Vás partner bije: 

• Pokud jste zraněn/a, jděte na pohotovost nebo k lékaři a oznamte, co se stalo. Požádejte lékaře, aby návštěvu zdokumentoval, případně napsal zprávu.

• Sdělte pravdivě, kdo vám zranění způsobil. Lékař pozná mechanismus úrazu, takže vysvětlování např. pádem ze schodů není na místě.

• Poučte své děti a určete jim bezpečné místo v bytě (pokoj, který jde zamknout) nebo v okolí (např. sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc). Ubezpečte je, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí, ne ochraňovat vás.

• Pokud jste napaden/a během telefonování na Policii ČR, ponechte telefon vyvěšený a hlasitě mluvte a křičte.

• Při příjezdu Policie ČR, odejděte do jiného pokoje, abyste mohl/a mluvit bez přerušování.

• Zjistěte si a poznamenejte jména a čísla policistů.

• Neodmítejte lékařské vyšetření.

• Po útoku ihned neuklízejte kvůli zachování důkazů (rozbité sklo, potrhané oblečení, chomáče vlasů sesbírejte do igelitového sáčku a předejte Policii ČR).

• Škody vyfotografujte, snímky nechte vyvolat i s datem.

​

Může děti poškodit, když vidí jak se doma odehrává domácí násilí?

• Ano, buďte si jistá, že je to poškodí. Nesnažte se udržet rodinu kvůli dětem. Čím dříve situaci začnete řešit, tím menší budou negativní dopady na zdraví a chování vás a vašich dětí. Na nezralé dětské psychice napáchá domácí násilí nenapravitelné škody a ovlivní vývoj postojů a chování do budoucna.

• Děti, které jsou přímými či nepřímými svědky domácího násilí žijí v neustálém strachu a stresu. Později se u nich mohou projevit poruchy chování, problémy ve škole, kousání nehtů, tiky, agresivní chování, mentální anorexie, sebepoškozování, sebevražedné úvahy aj.

• Děti tento model chování budou považovat za normu a tyto špatné vzorce chování si mohou převzít do dospělosti.

• Nenechte se zastrašovat výhrůžkami: odebráním dětí, nesvěřením do péče nebo nespravedlivým rozdělením majetku. O tom rozhoduje soud.

• Nebojte se obrátit o pomoc nebo radu na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) [3] nebo v centrech, která nabízejí pomoc dětem ohrožených domácím násilí.

​

Chcete od partnera odejít ale nevíte jak/bojíte se? 

• Uschovejte si náhradní klíče, oblečení, důležité dokumenty, lékařské zprávy a nějaký obnos peněz u někoho, komu věříte.

• Uschovejte si jakýkoli důkaz o násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění).

• Naplánujte si nejbezpečnější dobu a cestu k případnému útěku.

• Řekněte někomu, co se děje.

• Noste s sebou telefonní čísla svých přátel, příbuzných a azylových domů.

• Poproste o pomoc s naplánováním útěku odborníky (viz kontakty výše)

• Pokud se ocitnete v nebezpečí, volejte Policii ČR (tísňová linka 158, 156, 112).

• Domluvte si určité signály o pomoc se sousedy – např. když se rozsvítí světlo venku, ať přivolají Policii ČR apod.

​

Bojíte se oznámit případ fyzického násilí na policii. Co se stane, pokud to uděláte?

• Policie může násilníka vykázat na 10 dnů ze společného obydlí. Po tuto dobu můžete mít prostor připravit si věci a odejít.

• Po oznámení na Policii ČR se vám do 3 dnů telefonicky ozve intervenční krizové centrum a pomůže Vám učinit patřičné kroky k odpoutání se od něj (sepsání žádosti o rozvod, nabídku azylového domu, právnickou a psychologickou pomoc, doprovod na jednání k soudům apod.).

• Můžete požádat příslušný okresní soud o předběžné opatření (tj. prodloužení vykázání násilníka až na dobu 6 měsíců). Žádost vám pomůže sepsat intervenční krizové centrum.

• Orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) vám poskytne pomoc při ochraně dětí a poradí, jak postupovat při sepsání žádosti o svěření dětí do péče a výši výživného.

• Nevzdávejte se a věřte si, že to zvládnete!

​

​

Děkuji za zdroj: Státní zdravotní ústav